Když se Adéla, Bára, Iveta, Katka a Tomáš jednoho rána probudili ze svých dětských snů, zjistili ve školce či škole, že ze soudružky učitelky se stala paní učitelka. A svět byl najednou jiný.
Levisky už se daly sehnat nejen v Tuzexu (exkluzivitu toho tajemného obchodu navozovalo vedle zboží ze Západu už samotné „x“ v názvu), v televizi běžely americké seriály, jelo se poprvé do Vídně. Zároveň byly ale taky po dlouhé době první svobodné volby, nikdo už nebyl ve vězení za své politické názory, člověk si mohl svobodně zvolit, co bude studovat a v jakém oboru bude pracovat. Přibližně takový je obraz doby kolem roku 1989, jak utkvěl v paměti oněm pěti studentkám a studentům. Ti se nyní sešli na brněnském Österreich Institutu, aby se prostřednictvím rozhovorů přiblížili sedmi osudům z obou stran – mezitím už zmizevší – železné opony. Interview vedli se spisovatelem i ekonomkou, studentkou i důchodkyní, lidmi z Česka i Rakouska, emigranty i imigranty.
Dnešní svět „není podstatné jméno, nýbrž sloveso“, ustavičná změna se stala normou našich životů – aby v té záplavě novostí všecko s neodvratitelnou platností nezmizelo, je třeba okamžiku usebrání. Oněch pět mladých lidí – vzdor vší kritice snášející se na jejich generaci – dokázalo právě překročit horizont každodennosti a se zvídavostí a zapálením se vydat za odpověďmi na otázku, „jak to tedy vlastně tenkrát bylo“. Historii přitom nechtěli pojímat coby muzeální sbírku předem vybraných a uspořádaných faktů, nýbrž jako vrstvící se příběhy konkrétních lidí. Obsah a hodnota těchto výpovědí probleskuje k nám i přes oněch dvacet uplynulých let a osvětluje nově naši současnost – a tím i naši budoucnost.
Začtěte se!
Stáhněte si zde celý časopis s rozhovory (verze pouze v němčině).
Zde se podívejte na krátký film (většinou v němčině).
